První zmínky o dysplazii kyčelního kloubu byly popsány kolem roku 1930. Zhruba od té doby se chovatelé rozhodli s touto nemocí bojovat, u různých plemen se však snaží různě. Rhodésý ridgeback naštěstí patří k té šťastnější skupině, kde se při kontrolovaném chovu a odpovědné selekci postižených jedinců dochází k velice omezenému výskytu dysplazie. 

 

CO JE DYSPLAZIE

Dysplazie je vývojové onemocnění pohybového aparátu nezávislé na pohlaví (DKK je dysplazie kyčelních kloubů, DLK dysplazie loketních kloubů), vyskytující se zejména u velkých plemen s těžkou kostrou či mohutnou tělesnou stavbou. Mezi nejvíce ohrožená plemena patří Bernardýn, Novofundlandský pes, Bullmastif, Bobtail, Bernský salašnický pes, Doga, Rotwailer, Anglický a Irský setr, Gordonsetr, Zlatý retrívr, Německý ovčák, Rhodéský Ridgeback, atd. Dysplazie kyčelního kloubu v 89% případů postihuje oba kyčelní klouby. 

Kyčelní kloub tvoří hlavice stehenní kosti a jamka. Hlavice je v jamce držena díky vazu, kterým jsou obě struktury spojeny a také díky kloubnímu pouzdru. Příčinou rozvoje dysplazie je nestabilita kloubu, která je daná špatným vývojem stříšky jamky a laxitou (volností) kapitálního vazu. Další faktory napomáhající nestabilitě kloubu jsou i nedostatečný svalový tonus a pevnost kloubního pouzdra. Dysplazie se vyvine tak, že mechanická zátěž tělesné hmotnosti vede ke zvýšení sil, které působí na dislokaci hlavice a tím se zvýší i síla působící na vnější okraj jamky. Díky tomu se pak opožďuje v růstu a je plošší. Stupeň postižení dysplazií závisí na hloubce zapuštění hlavice a na její kulatosti. Čím mělčí jamka a plošší hlavice, tím horší dysplazie. S vyššími stupni dysplazie může být spojena i sekundární artróza, která je následkem dysplazie a může se vyskytnout i u jednoletých zvířat. 

Nejkritičtější období pro vznik DKK: 

od narození do 2. měsíce věku psa – dochází k formování chrupavčitých základů kostí pánve a stehenní kosti 

mezi 4 – 6 měsícem – dokončení vývoje jednotlivých kostí spojené se zánikem chrupavčitých růstových plotének (vývoj kostí a pánve) 

mezi 7 – 11 měsícem – vývoj stehenní kosti 

 

DĚDIČNOST 

Dysplazie u psů nepatří mezi vrozené vady (vrozená je však predispozice k tomuto onemocnění), ale má charakter onemocnění dědičného a vývojového s polygenní dědičnost (mnoho dědičných vloh, jež jsou za vznik onemocnění zodpovědné). Všechna štěňata se rodí s normálně utvářenými klouby a až působením vnějších vlivů a zděděnou predispozicí k této vadě může dojít ke vzniku dysplazie. U negativních faktorů vnějšího prostředí se jedná především o nesprávnou výživa, příliš rychlý růst a nadměrnou pohybovou zátěž. 

Bylo zjištěno, že při křížení dvou zdravých jedinců je podle výzkumů 16 – 43% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. V případě jednoho pozitivního a jednoho negativního jedince je to 25 – 62%, u dvou pozitivních rodičů pak je 46 – 93% pravděpodobnost postiženého potomka. Je tedy zřejmé, že vyřazením postižených jedinců z chovu snížíme četnost výskytu displazie v populaci, ale nemůžeme ji zcela odstranit.  I potomci zdravých rodičů mohou mít dysplazii a i z postižených jedinců můžeme získat zdravé jedince. 

  

  VYŠETŘENÍ  

DKK diagnostikována na základě rentgenologického vyšetření. Doporučený věk u velkých plemen jsou 2 roky. Na snímku se hodnotí tvar hlavice, hloubka zanoření hlavice, symetrie kloubní štěrbiny, Norberg – Olssonův úhel a další. Rentgenogram musí být prováděn v hluboké sedaci nebo celkové anestézii kvůli vyblokování svalového tonu a pro umožnění optimální polohy. Pořízený snímek odpovídající kvality zasílá veterinární lékař určenému specialistovi „specialista Komory veterinárních lékařů (KVL) ČR v oboru posuzování DKK a DKL“ – u RR se jedná o MvDr. Jiřího Jahodu ze Zlína. Pro objektivní posouzení DKK by měl být snímek symetrický. Špatně zhotovený snímek může vést ke špatné interpretaci nálezu. 

Existuje pět stupňů dysplazie: 

1) Bez příznaku dysplazie (stupeň 0/A) – normální kyčelní klouby (anatomická pravidelnost) 

2) hraniční dysplazie (stupeň 1/B) – mírná anatomická nepravidelnost 

3) lehká dysplazie (stupeň 2/C) –  anatomická nepravidelnost hlavice 

4) střední dysplazie (stupeň 3/D) – zřetelná anatomická nepravidelnost, subluxace 

5) Těžká dysplazie (stupeň 4/E) –  výrazná anatomická nepravidelnost, zřetelná luxace a deformace hlavice 

  Je možná také manuální diagnostika DKK. Jedná se o novou metodu zaváděnou do klinické praxe v posledních letech. Cílem je stanovení pasivní laxity kyčelního kloubu. Princip spočívá ve snaze vytlačit hlavici kyčelního kloubu na okraj jamky. Optimální doba pro provedení časné diagnostiky je mezi 3- 4 měsícem věku štěněte, nejpozději však do 8 měsíců. Hlavní výhodou je včasné zjištění problému, kdy může být zákrok velmi jednoduchý, pro zvíře minimálně zatěžující a pro majitele finančně nenáročný. 

 

PŘÍZNAKY 

Projevy dysplazie závisí jak na stupni dysplazie, tak na zátěži, které je pes během života vystaven. Ta ovlivňuje i věk, kdy se potíže spojené s tímto onemocněním projeví. Ovšem ne vždy korelují klinické příznaky s rentgenologickým nálezem. 

  Přáznaky jsou houpavá chůze, potíže při chůzi do schodů či skoku, používání zadních nohou spojitě, problémy se vstáváním a se změnou polohy, sedání s oběma nohama na jedné straně těla, asymetrie při sezení – bolavá končetina není pod tělem, ale vytočená do strany, posedávání při vycházce, kulhání, neochota k pohybu, atrofie svalů pánevních končetin (zmenšení nebo oslabení svalu), strnulá, neohebná chůze první kroky po klidu, při chůzi je slyšet klapavý zvuk, abnormální natáčení pánve při chůzi, vrávorání zadních nohou, obroušené drápy zadních končetin, při pohybu je hlava nesena níž a zároveň může být vyklenutý hřbet – přesun těžiště a vyšší zátěž na předních končetinách, změna potíží při změně počasí – neprospívá zima a vlhko 

U starších psů (pokročilejší artróza) se onemocnění projevuje kromě výše uvedených příznaků tzv. rozehřátím, tj zlepšení po krátkém rozhýbaní kloubů a opětovným zhoršením po delší zátěži.

  

PREVENCE 

Prvním krokem je pečlivý výběr štěněte zejména na základě výsledku vyšetření na dysplazii u rodičů. Nejvyšší vypovídací hodnotu mají potomci, případně i sourozenci a rodiče. Negativní selekce postižených jedinců je prozatím jedinou efektivní cestou k omezování výskytu dysplazie, i když je nutné přiznat, že ji tímto způsobem nelze vymýtit úplně. 

Pokud již máte štěňátko vybrané, je nutné striktní dodržování krmného režimu psa. Je nezbytné zabránit rychlému růstu. Rychle rostoucí kosti nedrží krok s vývojem šlach a svalů, dochází k abnormálnímu vývoji kostí a kloubů, které jsou nadměrně zatíženy hmotností těla a může dojít k jejich deformaci. Regulovaný růst je důležitý zejména pro optimální vývoj kostry, přičemž kritické období je do 4,5 měsíce věku. Kvalitní kompletní krmiva by měla být samozřejmostí a neměla by se doplňovat už žádnými doplňkovými minerály ani vitamínovými přípravky. Pozor na krmení s příliš velkým obsahem bílkovin, způsobuje příliš rychlý růst. Významná je také úloha vápníku, který nesmí tvořit více než 2% stravy rostoucího štěněte navíc poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3–2 : 1. Roli při rozvoji DKK hraje i poměr sodíku a draslíku ke chloridu, ale také poměr elektrolytů v potravě rostoucího psa. Z vitamínů mají vliv na vývoj kostry především A a D, jejichž obsah by se neměl v žádném případě odchylovat od normy (navíc hrozí i předávkování). Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně. 

Nutné je také správně vyvážit fyzickou námahu psa. Mladému psovi dopřejte dostatek pohybu, je však potřeba přizpůsobit pohybovou aktivitu individuální potřebě konkrétního psa. Zabraňte příliš velké fyzické námaze. Obecně až do věku jednoho roku neabsolvujte intenzivní trénink, přehnaně dlouhé procházky ani krátkou intenzivní zátěž jako jsou skoky či starty, vyhýbejte se časté chůzi do schodů a seskokům z vyšších poloh a nezatěžujte štěně běháním u kola. Dobrý je pravidelný nenáročný pohyb a plavání. Důležitý je také povrch, na kterém se pes pohybuje během prvního roku svého život – ideální je měkký a pružný povrch, naopak špatný je jakýkoli kluzký povrch. 

Provedení časné diagnostiky DKK u štěněte (výše zmíněná manuální diagnostika) a případné provedení preventivních chirurgických postupů.  

 

LÉČBA 

Dysplazie kyčelního kloubu je bohužel postižení, které se nedá vyléčit. Můžeme však jeho vývoj zpomalit. 

Konzervativní terapie DKK je především Omezení fyzické zátěže, Redukce tělesné hmotnosti, Rehabilitace, Používání chondroprotektiv neboli „kloubní výživy“. Většinou jde o přípravky na bázi glukosamin a chondroitin sulfátu, někdy i MSM a želatiny, Používání krmiva obsahující vysoké množství eikosapentanové mastné kyseliny (EPA), která výrazně zpomaluje vznik degenartivních změn a vede u většiny pacientů ke zlepšení pohyblivosti. Místo k ležení by mělo být měkké a suché. V rámci fyzioterapie je možno použít elektrickou dečku k prohřívání kloubů, zvýší se tak prokrvení tkáně, což vede k úlevě od bolesti. Na doporučení lékaře můžeme podávat léčiva s protizánětlivým, protibolestivým a protiartrotickým účinkem (analgetika, anabolika a nesteroidní antiflogistika). 

  Chirurgické metody jsou preventivní (u mladých psů před ukončením růstu), které zabraňují vzniku, nebo zpomalují vývoj artrotických změn a paliativní (u starších zvířat) které zmírňují bolest vycházející z postiženého kloubu. Nejznámější jsou: 

Trojitá osteotomie pánve (TOP), kdy je část pánve vyťata a vrácena na původní místo pod jiným úhlem, takže kyčelní kloub může lépe fungovat, provádí se u pacientů ve věku mezi 6-12 měsíci věku 

Juvenilní pubická symfiziodéza (JPS) díky které dochází k předčasnému ukončení růstu části pánve, vhodná pro pacienty ve věku 12 –16 týdnů. 

Resekce hlavice stehenní kosti odstraňuje zdroj bolesti a časem se vytvoří fibrózní spojení – pakloub. Metoda je určena psům s vysokým stupněm artrózy a bolesti. Limitující je její využití u jedinců do hmotnosti 15 kg.

Kyčelní endoprotéza je implantování celého umělého kloubu. 

  

Zdroj: MVDr. Jan Slabý, MVDr. Pavla Hyclová, internetové stránky Ilony Kaulfuss